J. Kozák – Psychoenergetika (úryvek z knihy)

Buddhistická literatura hovoří o TŘECH JEDECH, které nejvíce otravují duši člověka, jsou to: NEVĚDOMOST, PŘIPOUTANOST A NENÁVIST a (s ní spjatý) ODPOR. Nejhorším z nich je nevědomost, neboť jen z ní pramení veškeré zlo a utrpení. Nevědomost lze zahnat jen usilovnou snahou po poznání, které nesmí být dopředu zastíráno žádnými nepodloženými představami. Znamená to, že naše mysl musí být otevřená vůči všem myšlenkám, byť se nám mohou zdát zpočátku fantastické. V nevědomosti setrváváme do té doby, dokud nepoznáme svou podstatu, nepochopíme své místo ve světě a mechanismus, jak funguje. Právě tím je dáno, že vám nemůže pomoci sebeušlechtilejší náboženství, neboť vás vede jen k víře v krásné ideály, ale nikdy ne k vědění. Věda by tuto roli mohla plnit jedině tehdy, pokud by vše nezaujatě zkoumala, o ničem nevytvářela ukvapené závěry a nic neodsuzovala bez skutečné znalosti. Taková věda však v západním světě neexistuje, lze se s ní setkat jedině v Indii ve védách a hermetické filozofii starého Egypta. Není proto divu, že východní učenci takovou vědu považují svatou, zatímco tu západní příkře odsuzují.
Jak již bylo řečeno, v poznání pravdy nám brání schizoidní komplex, který kolem sebe vytváříme. Čím je slabší, tím opravdověji vnímáme skutečnost. Nevědomý člověk žije zákonitě ve světě falešných představ, které ovlivňují jeho postoje. Především je v něm probouzeno zlo v podobě NENÁVISTI a ODPORU vůči všemu a všem ze STRACHU, že by mu to mohlo ublížit. Tento strach je v mysli takto postiženého jedince ospravedlněn podvědomým pocitem slabosti před okolním světem, který mu připadá cizí a nebezpečný jen proto, že je od něj oddělen mentální bariérou. Protože celý svět tvoří jediný celek, stává se takový člověk neúplným, tudíž nemůže být ani dobrým. Dobré je totiž jen to, co je úplné.
Zákonitým důsledkem sevření schizoidním komplexem je vznik třetího z jedů, totiž PŘIPOUTANOSTI. Takový člověk začne lpět na předmětech, zvycích, představách, jiných osobách či čemkoliv jiném, čímž jednak ztrácí svobodu a v skrytu své duše začne nenávidět vše, o čem se, ať již oprávněně, nebo neoprávněně, domnívá, že by jej mohlo připravit o předmět jeho připoutanosti. Projeví se u něj sobectví, které spolu s živenou nenávistí může snadno vyústit v páchání zločinů proti spravedlnosti a lidskosti. Lidé si velmi často připoutanost vůči jinému člověku zaměňují za lásku. Proto považují za logické, že by ji měla doprovázet žárlivost. Ta však pouze dokládá, že se o lásku nejedná, neboť tato velmi vzácná ctnost není provázena žádnými negativními emocemi.